Daniel Vavruša

S baseballem jsem se seznamoval již od malička. Táta trénoval Kovo (jehož někteří hráči později přešli do SaBaTu), a co já si pamatuji tak jsem chodil za tátou snad na každý zápas. Když jsem byl dostatečně velký, tak jsem začal hrát i já. Bylo mi necelých sedm let, když jsem poprvé nastoupil za trojský SaBaT.

Ve svém baseballovém životě jsem zažil řadu sportovních radostí a pár vynikajících úspěchů – zlato z Mistrovství Evropy žáků v roce 2003, které se hrálo v Moskvě; baseballový titul státu Arizona s high school týmem Lions Pusch Ridge Christian Academy v roce 2009 a posledním velkým týmovým úspěchem byl titul mistra republiky v baseballu mužů v roce 2015, který jsem dosáhl v dresu Kotlářky, tedy týmu, za který aktuálně hraji. 

Jako malý kluk jsem zblízka mohl pozorovat, jak hrají dnes již legendy českého baseballu, v Kovu, později v SaBaTu jich můj táta trénoval celou řadu. K mým sportovním vzorům od té doby patří třeba Pavel Budský nebo Jirka Víšek. Z hráčů světové extratřídy z MLB mi za vzor byli třeba Ivan Rodriguez či Mike Piazza. 

V roce 2011 jsem svými výkony zaujal skauty New York Yankees a podepsal jsem profesionální smlouvu do jejich systému. Rok jsem hrál v Dominikánské republice, další rok pak ve Spojených státech v Tampě. Zranění ramene pak vystavilo stopku dalšímu působení. Dva roky profesionální soutěže v systému Yankees mi daly cenné ponaučení – o tom, jak dokáže být profesionální sport tvrdý, že je třeba se neustále zlepšovat a pracovat na sobě, věřit ve své schopnosti a mít štěstí.

Baseball mi toho do života dal hodně. Díky baseballu jsem se dostal na místa, kam bych se asi normálně nepodíval. Byl jsem na Univerziádě v Koreji. Hrál jsem v Dominikánské republice. Naučil jsem se španělsky.

A vytvořil jsem si přátelství, které bude trvat napořád.

Vytisknout