STRUČNÁ PRAVIDLA SOFTBALLU
Softball
nebo baseball je pro náhodného návštěvníka poměrně složitá hra. Nejsou
to přímočaré sporty typu fotbal, basketbal nebo volejbal, u kterých je jasné,
kdo útočí, kdo brání a kdo dal gól, koš nebo bod. U softballu a baseballu
je v průběhu zápasu jedno družstvo v útoku a druhé v obraně. Teprve po
vyautování třech hráčů družstva v útoku si úlohy vymění. Softball se
hraje na body. Bod lze získat za přeběhnutí hráče v útoku všech čtyř
met (viz dále). Pro představu postačí jednoduchá pravidla.
Softballové
hřiště je pravoúhlá kruhová výseč o hraně 70 m pro muže a 60 m pro
ostatní kategorie. Hřiště se dělí na vnitřní a vnější pole a zázemí.
Vnitřní pole je čtverec o hraně 18,3 m, v rozích tohoto čtverce jsou umístěny
čtvercové mety o hraně 38 cm. Nadhazovač (1) je vzdálen 14 m od domácí
mety u mužů a 12,2 m u ostatních mimo žákyň a žáků do 10 let, pro něž
platí 10,7 m.. Zámezí je minimálně 8 m. Obvyklé rozestavení ostatních hráčů
v obraně je znázorněno níže: 2 chytač, 3-5 první až třetí meta, 6
spojka, 7-9 levý, střední a pravý polař. O správnosti nadhozů rozhoduje
hlavní rozhodčí (HR) a o doběhu na první a druhou metu rozhoduje rozhodčí
na 1. metě (MR1), ve vyšších soutěžích rozhodčí u 3.mety (MR2).
HRA V OBRANĚ (V POLI)
Softballové
družstvo se skládá z 9 hráčů. Hra začíná tím, že si družstva vylosují,
které začne v poli a které na pálce.
Úkolem
družstva v poli - v obraně
- je co nejrychleji vyřadit – vyautovat tři pálkaře soupeře. Po třech
autech dochází ke změně – družstvo v poli jde na pálku a naopak.
Softballové utkání se hraje na sedm směn. Každé družstvo 7x na pálce a
7x v poli.
Pro
vyautování pálkařů je nejdůležitějším hráčem nadhazovač (1), který
nadhazuje míč do prostoru vytyčeného výškově mezi podpažím a koleny pálkaře.
Míč musí proletět nad domácí metou, která je 45 cm široká. Míče, které
pálkař neodpálil, chytá chytač (2), který je vrací do hry. Za chytačem
stojí hlavní rozhodčí, který určuje, prolétl-li míč pomyslnou obdélníkovou
výsečí - zda byl dobrý nebo špatný (strike nebo ball). Úkolem nadhazovače
je nadhodit míč tak, aby byl dobrý, ale aby bylo co nejtěžší ho odpálit.
To dosahuje tím, že nadhodí co nejprudčeji, nebo míče umísťuje na okraj
vytyčeného prostoru, nebo dokonce nadhazuje falšované míče, letící po křivce.
Promáchne-li, netrefí- li pálkař nadhoz, je jedno, jestli byl nadhozen jako
dobrý nebo špatný, a započte se jako dobrý. Jestliže pálkař třikrát
netrefí jakýkoliv nadhoz, nebo se nepokusí odpálit dobrý nadhoz, je SRRIKE
OUT. Po odpalu běží pálkař na 1. metu. O tom, zda byl na metě dříve běžec
nebo míč, rozhoduje rozhodčí na 1. metě.
Naopak,
když nadhazovač hodí 4x špatný nadhoz, dostává pálkař 1. metu zdarma -
tak, jako kdyby dobře odpálil. Metu zdarma získá také pálkař, který je
zasažen nadhozem.
Ostatní
polaři se dělí na vnitřní (3,4,5,6) a vnější (7,8,9). Jejich postavení
je patrné z obrázku. Vnitřní polaři se brání prostor mezi metama a tam se
snaží vyautovat hráče v útoku, vnější polaři chytají dlouhé míče,
autují pálkaře chycením míče ze vzduchu, nebo přihrávají míč vnitřním
polařům, aby zabránili útočícím hráčům v postupu po metách.
AUTOVÁNÍ
1.
První
možnost
vyautování pálkaře je výše zmíněný strike out za třetí neodpálený
dobrý nadhoz.
2.
Za druhé mohou polaři pálkaře vyautovat chycením odpáleného
míče přímo v letu, než dopadne na zem. Při tomto autu se musí běžci na
metách vrátit na metu, ze které vybíhali. Teprve po prvním doteku míče
polařem mohou postupovat po metách.
3.
Pokud se běžec nevrátí, přihodí polaři míč strážci mety, ze
které běžec vyběhl. Po zašlápnutí této mety je běžec aut, pokud se
nestačil dříve na tuto metu vrátit. To je třetí způsob vyautování.
4.
Čtvrtý
způsob vyautování je chycení odpáleného míče a příhoz strážci první
mety (3) dříve, než tam doběhne běžící pálkař. Strážce první mety
nebo jiný polař musí pevně držet přihozený nebo sebraný míč a zároveň
se dotýkat první mety. Po odpalu musí vždy pálkař běžet na první metu.
5.
Pokud je už první meta, nebo následující mety obsazeny, musí běžec,
který získal tyto mety dříve, postupovat na další metu. To je nucený
postup. V tomto případě mohou polaři autovat běžce zašlápnutím následující
mety. To jsou nucené auty. V těchto situacích mohou obránci zahrát dva nebo
dokonce tři auty, přihazují-li míč strážcům met v pořadí 4, 3, 2,1.
6.
Šestým
způsobem autování je tečování. Pálkař například odpálí delší odpal
na zem a po doběhnutí na 1. metu pokračuje v běhu na 2. metu, kam může,
ale nemusí postupovat. V tom případě nemohou
polaři autovat zašlápnutím 2. mety, ale mohou běžce autovat dotykem
ruky, v které drží míč. Před autováním je běžec
chráněn, dotýká-li se mety. Výjimkou je první a domácí meta, které
jsou průběžné. Pálkař se po proběhnutí vrátí na l. metu a pokud není
vyautován, čeká na další rozehru.
7.
Dále existuje řada technických autů: například opustí-li běžec
metu dříve, než nadhazovač vypustil míč z ruky, dvojí odpal, odhození pálky
po odpalu na chytače, rozhodčího nebo diváky, kopnutí do odpáleného míče
běžícím pálkařem, nebo překážení polaři v chycení odpalu apod.
HRA V ÚTOKU (NA PÁLCE)
Pálkaři
a běžci útočícího družstva mohou získávat body za oběh všech čtyř
met do té doby, než polaři – obránci - vyautují tři hráče útočícího
družstva. Pak si úlohy vymění, pálkaři jdou do pole a snaží se vyautovat
tři soupeře, aby se co nejdříve vrátili na pálku, na které lze dělat
body, které rozhodují o vítězi.
HLAVNÍ ROZDÍLY MEZI SOFTBALLEM A BASEBALLEM
Baseball
ve srovnání se softballem vyžaduje vyšší silové a sprinterské předpoklady
a odlišnou časově prostorovou orientaci. Základní princip hry, její
charakteristika, tvář hřiště, počet hráčů, způsob rozhodování a způsob
skórování je u softballu a baseballu stejný. Pro běžnou orientaci nám
postačí některé hlavní rozdíly:
HŘISTĚ A VÝZBROJ
Baseball
se hraje s menším, lehčím, avšak tvrdším míčem, který má hmotnost
142-149 gramů a obvod 229-235 mm. Pálka je v baseballu naopak větší a
obvykle těžší než v softballu. Maximální průměr baseballové pálky je
70 mm a maximální délka je 1067 mm. Z těchto rozdílů vyplývá, že odpaly
jsou v průměru prudší a delší než v softballu. Hřiště pro baseball je
podstatně větší než pro softball. Celková plocha baseballového hřiště
je asi 2700 m2 a softballového asi 1100 m2. V baseballu se doporučuje vzdálenost
od domácí mety podél pomezních čar k nejbližšímu plotu nebo tribuně
97,5 m a od domácí mety středem pole 122 m. Vzdálenost mezi baseballovými
metami je 27,43 m. Nadhazovací meta je od domácí mety ve vzdálenosti 18,44
m. Doporučuje se, aby vzdálenost domácí mety od síťové zábrany za domácí
metou a vzdálenost metových čar od nejbližší tribuny nebo překážky činila
alespoň 18,30 m.
Nadhazovací
meta není v baseballu v úrovni plochy hřiště, jako v softballu, ale je na
plošince nadhazovacího pahorku, vysokého 0,254 m, jehož úpatí tvoří kruh
o poloměru 2,75 m.
NADHAZOVÁNÍ
Fyziologicky
představuje baseballový nadhoz větší zatížení kloubního a vazivového
aparátu horní končetiny. Kromě toho se baseballový zápas hraje na 9 směn
(softball 7). Z těchto důvodů se obvykle vystřídá v jednom baseballovém zápase
více nadhazovačů (2-5) než v softballovém zápase (1-3)
BĚŽCI NA METÁCH
Dalším základním rozdílem je pravidlo, že na rozdíl od softballu mohou při baseballu běžci vybíhat z mety, kterou získali již před nadhozem dalšímu pálkaři a naopak nadhazovač může místo nadhozu zvolit přihrávku strážcům met; kteří mohou autovat běžce mezi metami. Při baseballu tedy často vidíme, že nadhazovač, před vlastním nadhozem pálkaři, hodí opakovaně na některou metu s cílem vyautovat dotykem běžce, který se snaží přiblížit k další metě ve směru jeho běhu.
více zde