MČR U10, 5.9.2025 - 7.9.2025, Olympia Blansko

Do Blanska vyrážíme v totožné sestavě jako na úspěšný SuperCup. Z loňských devítek obhajujeme 6. místo a v koutku duše doufáme v posun o nějakou tu příčku výš. Den předem bohužel prošvihávám online technický meeting, takže se nedozvím o některých detailech. Naštěstí máme sraz akorát v době slavnostního zahájení a většina z nás to tak nějak stíhá.

Do jediného pátečního zápasu nastupujeme proti Ježkům z Jihlavy. Soustředěnou hrou v poli si budujeme velký náskok, takže do posledních směn pouštíme kluky, kteří přijeli spíš na zkušenou, aby si připsali nějaký ten start na pálce a nabrali zkušenost na devítkové MCR příští týden. Celkově vítězíme přesvědčivě 15:3. Odjíždíme do penzionu, kde nám už skvělí rodiče chystají teplou večeři. Zaháníme děti a tradičně do noci vymýšlíme taktiku na druhý den.

Ráno nás čeká těžký soupeř, Nuclears Třebíč loni sice v devítkách až desátí, ale letos skvělý výsledek i moc pěkná hra na SuperCupu. Začínáme na pálce, jenže soupeř nás k ničemu nepustí, naopak nám hned v první směně nakropí 5 bodů. Děti jsou jako opařené, opakujeme jim, že podobnou situací jsme si už letos prošli mockrát, je začátek zápasu, tak pojďme hrát. Skórujeme jedním bodem, ale daří se nám zahrát rychlé tři auty. Ve třetí směně dobíháme čtyřikrát a opět jdeme z pole bez obdrženého bodu. Ve čtvrté směně přidáváme bod a jdeme do vedení. Soupeř je lehce nervózní, ale daří se mu v dohrávce 4. směny opět otočit skóre na svoji stranu. Pátá směna žádný bod nepřináší ani na jedné straně. V poslední směně dobíháme jednou a je srovnáno. Musíme zahrát tři auty bez bodu a vynutit si extra inning. Stíháme dva auty, ale pak na walk-off prohráváme 7:8. Nuclears zaslouženě vítězí, krásný zápas s pozdějším vítězem celého turnaje.

Tenhle zápas vlastně ukázal, kam se desítkový baseball posunuje, spousta zápasů se hraje na vyšší počty směn, mnohdy se do 50minutového limitu odehraje 5 – 6 inningů, zápasy často končí nízkým rozdílem a nepadá úplně moc bodů. Ano, jsou tam i výjimky, ale týmy hrající horního pavouka jsou velmi vyrovnané a troufám si říct, že titul vlastně může vyhrát kterýkoliv z nich. Navíc je to krásně koukatelné, protože míč jde skoro vždy do hry a děcka v poli už to prostě umí.

Pro nás tento výsledek znamená, že musíme porazit v našem posledním zápase skupiny Sokol Hluboká. Na zápas se těším a ani necítím z dětí nervozitu. První pole rychle ukončujeme třemi auty, ale na pálce se nám podaří přidat jen jeden bod. Uklidňujeme tým, že je to v pořádku a půjdeme bod po bodu, inning po inningu. To nám dokonale vychází, čisté pole držíme celých 6 směn a postupně po jednotlivých bodech navyšujeme skóre na konečných 4:0, čímž si zajišťujeme postup mezi top 8.

Ve čtvrtfinále nás čeká přetěžký soupeř Draci Brno, nejlepší český tým z letošního SuperCupu. Začínáme na pálce a hned se nám přes errory soupeře daří skórovat dvěma body a udržet čisté pole. Ve druhé směně se ale neprosadíme a soupeř naopak otáčí na 4:2. Další směna je bez bodů na obou stranách. Ve čtvrté směně srovnáváme na 4:4, ale v její dohrávce si Draci berou vedení o jeden bod zpět. V závěru Eliáš pálí homerun a opět otáčíme, vedení 6:5 si už vzít nedáme a slavíme postup do semifinále. V průběhu zápasu (v momentu, kdy ve vedení byli Draci), se stala nepříjemná věc, kdy jsme si nezaznamenali, kdo má jít další na pálku. Náš dugout i samotná hráčka (9. v pořadí) hlásila, že byla poslední aut, soupeř to však v jejich zápisu neměl, oficiální zápis nebyl. Společně se po krátké debatě domlouváme, že půjde pálit Elda, tedy podle toho, jak si myslíme my. Bohužel to byl ten nešťastný moment pro soupeře, kdy balón vyndal za plot. V tu chvíli jsem si vyslechnul pár nehezkých slov od rodičů soupeře. Sám z toho nemám dobrý pocit, protože já osobně nevím, jak to bylo. V takto vypjatém zápase, v tolika směnách a zápasech se vše plete dohromady. Věřím samozřejmě našemu dugoutu, ale je mi jasné, že zapisující na straně soupeře taky nijak záměrně chybu neudělal. Pravdu se asi nikdy už nedozvíme, bohužel je mi jasné, že se začnou šířit drby, jak podvádíme, což se i částečně děje. Druhý den ráno si s Arturem, trenérem Draků, povídáme, oba víme, že ten moment vlastně zápas nerozhodl, Draci si to prohráli opravdu velkým množstvím errorů v poli, tohle řekl i svým rodičům a ostatním týmům, které se na tuto situaci ptali. Za to ti, Arture, děkuju. Chci za nás napsat, že bychom nikdy záměrně nic takového neudělali, vždy hrajeme fair-play, vštěpujeme do našich dětí, že nechtějí večer usínat s pocitem vítězství, ale vědomím toho, že nevyhrály fair. Na naší straně jsme hned zavedli opatření a jasně určili jednoho zodpovědného dospěláka, který pořadí na pálce musí ohlídat, aby se podobná nedorozumění už neopakovala.

Odjíždíme na ubytko a těšíme se na první semifinále na MČR, kde nás čeká další brněnský tým, tentokrát Hroši. Opět utkání hrané na celých 6 směn, kde nepadne moc bodů. První směna končí 1:1, pak nám Hroši utíkají o bod. Ve 3. inningu si bereme vedení na 3:2, ale nešťastným přehozem kopce ze druhé mety nám Hroši dobíhají nějaké body. V paměti mi ještě utkvělo, jak nám dobře přečetli pálku a v klíčový moment prohazují hráče na 1B a 3B, odpal jde přesně na trojku, kde jeden z nejzkušenějších Hrochů v klidu sbírá balon a šlape metu. Celkově trochu smůla, možná nervozita, každopádně Hroši zaslouženě vítězí 5:3 a my jdeme do boje o 3. místo.

V tom nás čeká starý známý z pražské Krče. S Eagles jsme se letos potkali mockrát, děti se znají z Little League a s trenéry i rodiči máme velmi dobré vztahy. Na stříbrném SuperCupu jsme s nimi odehráli dva zápasy a rozešli se smírně. Cítím z Eagles ale nižší motivaci, šli si pro vítězství a semifinálová prohra s Nuclears jim vzala vítr z plachet. Moje pocity jsou ale zjevně úplně mimo, protože nám dávají v první pálce hned 4 body. Náš tým je zase jako opařený, navíc první náš pálkař je hned aut. Znova do nich valíme, jak umíme otočit zápasy a naštěstí to funguje. Srovnáváme na 4:4 po první směně. Od té doby dominují obrany, další dvě směny jsou bez bodu. V dohrávce čtvrté směny jde první na pálku Eliáš, ve streamu, který pravidelně Eagles dělají, je slyšet „Eldo, pojď si to užít“ a tenhle malý chlapík umí mámu poslechnout. Neskutečnou bombou posílá míček až na střechu stánku za homerunovým plotem a strhává vedení na naši stranu. Ještě ve stejném inningu zvládáme doběhnout šestý bod a od medaile nás dělí 6 autů. V páté směně ale Eagles mobilizují síly a stahují na rozdíl jediného bodu. Jde se do poslední směny, Eagles na pálce. Dva auty, běžec na první metě. Přichází dlouhatánský odpal někam na osmičku, který padá na zem. Běžec točí kolem dvojky, Jáchym sbírá balon v momentě, kdy je běžec mezi 2. a 3. metou. V hlavě se mi už točí varianty, co udělat při poslední pálce. Jáchym předává přes hodně krátký cut-off Danovi, běžec točí u trojky domů. Dan vysílá 45metrovou ránu směrem na domácí metu. Míč přistává Kryštofovi v rukavici, ten se vrhá k domácí metě a tečuje dobíhajícího hráče. Propuká obrovská euforie, konečně to tam cinklo. Plácáme si s Eagles a jdeme slavit s rodiči.

Nádherný turnaj v krásném areálu. Kluci a Kamilka odehráli parádní turnaj, z tohoto týmu je cítit odhodlání a chuť na sobě pracovat. Tréninkově je to takový slepenec těch mladších z U11 a starších z U9, velký dík tak patří trenérům obou kategorií, kteří je takto dobře letos připravili. My je vlastně jen dáme dohromady, Honza jim hází míče, další dva točíme rukama na metách a ono to nějak funguje. Spolu se skvělou partou trenérů a rodičů je každý turnaj jedna velká party, jak na hřišti, tak mimo něj. Tenhle zážitek už letos baseballově asi nic nepřekoná.

MČR U9, 12.9.2025 - 14.9.2025, Arrows Ostrava

To jsem ale nevěděl, co mě čeká za týden. V úterý se scházíme na posledním tréninku, kde pilujeme některé herní situace a pálíme. Ve středu všichni zmokneme při na poslední chvíli zrušeném slavnostním nástupu s českou reprezentací hrající svůj zápas na SaBaTu v rámci ME žen. Balíme a ve čtvrtek večer vyrážím směr Ostrava s přespáním u Olomouce. Většina týmu jede až v pátek ráno rovnou na zápasy. Devítkový tým doplněný Lukym, Erikem a Lindou z U8 odjíždí v roli vítěze letošního ČBP Čechy. Tři kluci hráli stabilně o týden dřív na desítkovém MČR, další byli součástí týmu a nabírali zkušenosti od starších kamarádů. Ambice jsou tedy podobné jako před týdnem, postup ze skupiny, a pak se děj vůle boží. Večer přichází smutná zpráva, Erik bohužel nemůže z rodinných důvodů dorazit. Už nikoho nesháníme, jdeme do rizika a turnaj odehrajeme v desíti.

Ráno dorážím jako první ze všech, na Arrows jsem poprvé a areál mě překvapuje svou kompaktností. Z hlavní softové tribuny, kde zakládáme náš camp, je krásný výhled téměř na všechna hřiště. Pátek je dle předpovědi jediný den, kdy nemá pršet. Počasí je o tomto víkendu takové věčné téma, reálně hrozí, že se už v sobotu nebude hrát. Každopádně žádný z týmů to nezabalil a v poledne se rozjíždí první vlna skupinových bojů. Nás čekají Skokani Olomouc, papírově asi slabší soupeř, ale podcenit ho rozhodně nechceme. Jdeme do pole a necháme si dát dva body. První pálka ukáže, jak se bude odvíjet nálada v týmu, dobíháme 5 bodů a trochu se uklidňujeme. Druhá směna bez bodů na obou stranách, ale hned v té třetí odskakujeme na 9:4. Poslední inning pouštíme na hřiště Lindu, aby nabrala nějaké zkušenosti a zvyšujeme na konečných 12:4

Dobrý start do turnaje, nálada po vynikajícím obědu je dobrá. I přes suchou předpověď občas zaprší, ale nakonec se ukáže i sluníčko. Pozdní odpoledne jdeme do druhého zápasu proti Tempo Praha. Na ČBP jsme je přejeli 15:3, ale v tomhle zápase se trápíme. Vůbec nám nejde pálka, v poli hrajeme spíš průměr a po 3 směnách prohráváme 5:2. Ve čtvrté směně dolujeme zbytky sil a srovnáme na 5:5, jenže v té poslední soupeř přidá bod, zatímco my už se neprosadíme a prohráváme 5:6. Pro oba týmy to byl vzhledem k cestě do Ostravy dlouhý den, z našich dětí byla cítit únava, možná příště naordinujeme odjezd o den dřív. Hlavním důvodem ale byla slabá pálka, naše pokusy soupeř sbíral jednoduchými auty ze vzduchu nebo jistou hrou na metách.

Již za tmy proběhl nástup při slavnostním zahájení, každý tým dostal tabulku s názvem klubu a hořící pochodeň. Hymna s velkou vlajkou na digitálním panelu a světelná show tomu dodala třešničku na dortu. Moc pěkně zorganizované.

Odjíždíme na hotel, kde potkáváme Oilers Hodonín a Rytíře Trutnov, chvilku kujeme pytle na druhý den, sledujeme předpověď a jdeme spát. Ráno začínáme v 9:00 proti Technice Brno, takže na Arrows Park to směřujeme na 7:40. Absolvujeme kompletní rozcvičku, aby v 8:50 začíná pršet. První info je, že se začátek posunuje o hodinu. Obrovský slejvák ale potápí hřiště a začátek zápasů je odsunut na 12:00. Jedeme tedy na hotel a čekáme na další informace. Moc nevěříme, že to organizátoři dokáží dát dohromady, takže většina z nás už z hotelu bere všechny věci a čekáme, že po obědě pojedeme do Prahy. Počasí se ke všem naštěstí obrátilo čelem, přestalo pršet a předpověď hlásila, že to cca do 22:00 vydrží. Pořadatelé mezi tím odvedli malý zázrak a dokázali všechna 4 hřiště připravit do stavu, že se na nich dalo hrát. Hlavní hřiště vypadalo, jako by snad ani nepršelo. Skvělá práce! Zároveň přichází poslední info, odehrají se skupiny a pak se hned bez pauzy pojede horní pavouk. Hrát se bude až do konce pod světly, o umístění se hrát nebude.

My jsme v situaci 1-1, takže je jasné, že proti Technice Brno musíme zabrat. Dumáme, co změnit, protože včerejší pálka proti Tempu byla tragická. Děti na střídání nemáme, tak je zkoušíme oživit změnou nadhozu. Na kopec jde Petr a ukazuje se to jako dobrý tah. Zároveň posilujeme outfield, Johana posíláme z catchera na sedmičku, do konce turnaje tam ten den čapne několik luftů. Z hráčů Techniky máme respekt, ale daří se nám uhrát čisté pole a jednou skórovat. Ve 2. směně Technika dobíhá dvakrát, ale my přidáme tři body a vedeme 4:2. Skóre se přelévá, technika jde do vedení 5:4, ale my zase otáčíme na 6:5. Čtvrtá směna bez bodů na obou stranách. Pátá, poslední, směna je další obrat, do dohrávky jdeme za stavu 6:8 v náš neprospěch. Přesvědčujeme děti (a i sebe), že si to jdeme vyhrát. Otáčíme na 9:8, ještě nám zbyly dva auty k dobru. První úkol splněn.

Po obědě nás čekají Piranhas Beroun. Start posledního skupinového zápasu se posunuje až na 16:40. Piraňky na nás nasazují do infieldu dívčí skvadru, která přeci jenom ani pálkařsky ani v poli nestačí a porážíme je 14:0. Nutno dodat, že nás statečně vždycky dokázali dostat z pálky na 3 auty a nedovolili nám skórovat ani jednou 5 bodů. Vedle se ještě dohrává poslední zápas naší skupiny, tak posíláme děti na večeři a s trenéry netrpělivě sledujeme napínavou dohrávku mezi Skokany a Tempem. Skokani nakonec vítězí a tím nás posouvají na první místo tabulky.

Čtvrtfinálový soupeř je Sokol Hluboká, tým který jsme v napínavém finále ČBP dokázali porazit. Víme, že mají hodně silný infield a 5 skvělých pálkařů, po kterých jdou 4 slabší, na kterých můžeme hrát jednodušší auty. První půlka jejich lineupu na nás nastupuje v plné parádě, dlouhé a prudké odpaly do zadního pole znamenají 4 body, na které dokážeme odpovědět jen dvěma doběhy. V další směně přidávají dva body, zatímco my jenom jeden. Skóre tedy mluví v náš neprospěch 3:6. Ve třetí směně snížíme na 5:6 a rozhodčí ukončuje zápas. Ukáže se, že ho ukončili ve 38. minutě, to se nám nelíbí a po krátké debatě si obhajujeme ještě další směnu. Sokol zvyšuje na 7:5 a my opět musíme otáčet v dohrávce. Něco stahujeme, ale máme už dva auty. Pak to tam spadne, dobíháme pro potřebné body a vítězíme 8:7. Všichni z Hluboké nám sportovně gratulují, prohrát čtvrtfinále v takové situaci je strašně těžké, ale všichni do jednoho včetně jejich rodičů nám popřáli hodně štěstí do dalších zápasů. Musím vyzdvihnout, že se v průběhu jejich zápasu ozývalo od jejich bubnu fandění „Bráníme SaBaT, bráníme.“ To jsem asi ještě nezažil. Děkujeme.

V podstatě okamžitě přebíháme přes Arrows Park na druhou stranu, kde nás již natěšeně očekává semifinálový soupeř Olympia Blansko. Cestou do dětí cpeme hroznový cukr, colu a další povolený doping. Hraje se již pod světly, což je pro naše borce a borkyně úplná novinka. Někteří nastupují ve slunečních brýlích ?. Jdu losovat a vyhrávám nám pálku. Všichni to známe, když dáš v první směně 5 bodů a rychlé 3 auty, je lepší být hostující tým, když dáš 3 auty a potvrdíš to na pálce, je přece jasně lepší být domácí. Nám to vychází napůl, skórujeme 5 body, ale dovolujeme Blansku třikrát doběhnout. Blansko má skvělou pálku, ale zadní pole nám v tomto zápase zachytalo na výbornou. Ve druhé směně zvyšujme na 7:3, třetí je bez bodu na obou stranách. To vypadá nadějně. Jdeme na pálku a čas vypršel. Je jasné, že když přidáme dva body, tak už Olympia ani nepůjde na dohrávku. Stahujeme jeden bod, dobrý, v nejhorším to bude remíza. Na dva auty dotlačíme běžce na třetí metu, pálit jde Miki. Z levého boxu tam posílá svůj klasický odpal po zemi směrem k první metě, ale míč hráči utíká až do zadního pole. Dobíháme pro bod a vítězíme ještě před dohrávkou 9:3.

Posíláme zprávy na všechny WhatsApp kanály, že jsme ve finále. Rychle se přesunujeme na hlavní hřiště, už v průběhu semifinále šlo info, že do 20 minut nás spláchne voda. Děti zase dopujeme cukry, s trenérkama Nuclears Třebíč se domlouváme, že nebudeme ztrácet čas psaním lineupu a jdeme hrát. Na tribuně se objevují trenéři a rodiče z U15, kteří hrají svou kvalifikaci ve Frýdku. Neskutečné, úžasné gesto, které mně osobně nalilo do těla další dávku energie, která už od ranního vstávání v 6:00, přejíždění sem a tam a 4 zápasech docházela. Domlouváme se, že vzhledem k předpovědi budeme hrát 40 minut, namísto obvyklých finálových 6 směn. Již v průběhu první směny začíná pršet, někdy míň, někdy víc, ale děti na obou stranách statečně bojují. Všichni toho mají už plné trenky a patří jim náš obdiv. Začínáme na pálce a daří se nám dát dva body, jenže Třebíč stahuje všech 5. Již předchozí zápasy jsme šli na krev, Johan s Beatou kulhali, ale až do finále to vydrželi, teď už Bea nezvládá ani pořádně chodit, tak ji vystřídá Linda, který si užije svou chvíli slávy, když chytá dlouhý odpal ze vzduchu na devítce. Další dvě směny se rveme o každý aut a ani jeden z týmů nepouští žádný doběh. V 4. směně ještě snížíme na 3:5, ale na víc už dnes sílu nemáme. Nuclears odehráli po týdnu další podařený turnaj a odváží si tak devítkovo-desítkový double.

Turnaj končí, neuvěřitelné, že se MČR s účastí 22 týmů odehrálo za den a půl. Na děti to byla v sobotu strašná porce zápasů. Přes drobné slzičky z finálové prohry vykukují první úsměvy, jak si postupně jeden po druhém uvědomují, co dokázali. Přebíráme pohár, medaile a Máťa ještě individuální cenu pro nejlepšího pálkaře turnaje. Pár statečných odjíždí do Prahy, u dvou aut řešíme botičku za stání na trávě na kraji parkoviště Arrows Parku, to je asi poslední věc, co za deště v 22:00 večer chcete po takhle náročném dnu dělat. Nakupujeme propriety na noční oslavu a dáváme dětem neomezenou večerku. Odpadám dřív než děti.

Jsem rád, že se nám podařilo obhájit pozici vítěze ČBP, finále na MČR bylo vlastně soubojem vítězů českého a moravského poháru. Byl to za nás asi první turnaj, kde jsme se kontinuálně po celou dobu zlepšovali. Obvykle máme sestupnou tendenci, speciálně na pálce, ale tady to vyšlo. Poslední 4 zápasy jsme jeli bez pauzy, i to možná k úspěchu pomohlo, protože děti neměly čas vychladnout a myšlenkově přepnout. Děkuju všem trenérům a rodičům, celá sezona byla velká jízda. Děkuju dětem, protože konec konců to jsou oni, kvůli kterým to všechno děláme.

Fotky z Arrows Ostrava https://adobe.ly/465eM0T ©Tomáš Kotásek

Výsledkový souhrn MČR U10

Skupinová fáze

• SaBaT Praha vs Ježci Jihlava 15:3
• Třebíč Nuclears vs SaBaT Praha 8:7
• SaBaT Praha vs Sokol Hluboká 4:0

Playoff

• ¼ finále Draci Brno vs SaBaT Praha 5:6
• ½ finále SaBaT Praha vs Cardion Hroši Brno 3:5
• O 3. místo SaBaT Praha vs Eagles Praha 6:5

Celkový vítěz Třebíč Nuclears

Výsledkový souhrn MČR U9

Skupinová fáze

• Skokani Olomouc vs SaBaT Praha 4:12
• SaBaT Praha vs Tempo Praha 5:6
• SaBaT Praha vs Technika Brno 9:8
• Piranhas Beroun vs SaBaT Praha 0:14

Playoff

• ¼ finále SaBaT Praha vs Sokol Hluboká 8:7
• ½ finále SaBaT Praha vs Olympia Blansko 9:3
• Finále Třebíč Nuclears vs SaBaT Praha 6:3

Celkový vítěz Třebíč Nuclears