Všechno to začalo před několika týdny, kdy se nám podařilo z druhého místo na kvalifikačním “Stříbrňáku” na Kladně postoupit na hlavní turnaj. Předchozí dva roky nám postup vždy utekl, a tak jsme pouze ze všech stran slýchali, jak je SuperCup úžasný turnaj a atmosféru na něm nic nepřekoná. Začaly tedy přípravy na samotný turnaj od shánění ubytování, přes nažehlování SBT log na kalhoty až po pilování některých situací na hřišti. S blížícím se termínem turnaje se těšíme víc a víc. Los nám do skupiny přiřadil dva národní výběry – Maďarska a Německa (vítěz předchozích 3 ročníků turnaje), čistě dívčí tým Trnava Panthers ze Slovenska a moravské Arrows Ostrava s Olympií Blansko. Jsme rádi, že se vyhneme ve skupině týmům, se kterými hrajeme každý týden.

V den odjezdu přichází první nepříjemná zpráva, Jáchym zvrací a jeho odjezd je ohrožený. Vyzvedám tedy Honzu (Jášův táta a náš nadhazovač), nakládáme týmový stan a vyrážíme směr Hluboká. Už v průběhu cesty přichází zpráva, že Jáchym je malinko lepší a zkusí večer alespoň přejet do campu, ráno se uvidí, jak na tom bude. V podvečer dorážíme do areálu na Hluboké, týmy staví svoje základny, někteří si dávají ještě poslední tréninky. Na celém areálu je vidět, že se chystá něco výjimečného. Postavíme náš stan a přejíždíme do campu, kam postupně doráží i většina týmu. Snažíme se děti zahnat do postele, ale moc úspěšní nejsme. Kolem desáté už ale děti spí a my můžeme s rodiči ladit formu a vymýšlet taktiku na pátek.

Druhý den ráno čekáme, jak na tom bude Jáchym, prvotní plán, že zkusí banán a pak uvidíme, padá, protože Jáchym nepozorovaně proklouzl s ostatními na snídani a párky s vejcem přesvědčuje, že může hrát. Hurá, tým bude kompletní a v nejlepší možné sestavě. Parkování veřejnosti je letos na Hluboké za řekou s poměrně dlouhou procházkou ke hřištím, nakládáme tedy děti do dvou trenérských aut a převážíme je přímo do areálu, kde už to žije. Potkáváme známé tváře z jiných týmů, se kterými se zdravíme, s těmi, co neznáme, se seznamujeme a prohazujeme pár slov. Všichni jsou přátelští, každý si rád popovídá o baseballu nebo jen o tom, co měli včera k večeři a jaká byla jejich cesta na Hlubokou, protože některé zahraniční týmy to mají sakra daleko. Na každém je vidět, jak se na turnaj těší a chtějí si ho užít.

V prvním zápase nás čeká výběr Maďarska, o soupeři víme jen to, že v předchozích ročnících se umisťoval spíše na nižších příčkách, ale nakoukané je nijak nemáme. Začínáme na pálce, všichni víme, jak je v takovém turnaji důležitá první směna. Hlava je u dětí nevyzpytatelná a první zápasové minuty velmi často nasměrují tým k úspěchu, nebo je naopak pošlou někam dolů a nás to pak stojí strašně moc energie je z toho dostat. Honza hází první nadhoz, Eliáš pálí strašidelnou bombu po zemi na sedmičku, které balon utíká až ke vzdálenému plotu a Elda si v poklidu dobíhá pro první bod v turnaji. Kluci v dugoutu řvou, rodiče na tribuně řvou, já na třetí metě taky řvu (sice jen v duchu, ale řvu). Maďaři sice nějaké outy zahrají, ale odcházíme z pálky s vedením 5:0. Nabuzený tým se už vidí na bedně celého turnaje, frajeřinka následuje frajeřinku. První maďarský pálkař, bum, error. Druhý pálkař, bum, error. Třetí pálkař hit a máme plné mety bez outu. Maďaři dobíhají první bod. Aha, ono se to samo nevyhraje. Ví to už i kluci na hřišti. Další pálkař pálí vzduchem ke trojce na spojku, Dan chytá, šlape utrženou trojku a hází Eldovi na jedničku, odkud běžec také vyrazil na výlet.

KÁTAI Gordon flies out (0-0). F6. GÁL TOMA Vince out at 3rd 6. FRANCESCHI Fabian out at 1st 63. Triple Play. 3 out.

Uff, jsme z té šlamastiky venku. Od té doby je tým jako vyměněný, soustředěná hra v poli, agresivní běhání a skvělá pálka. Marian na jedničce jen točí rukama a posílá kluky dál, ani já je moc i přes narůstající vedení nebrzdím. Střídáme kluky z lavičky, v otevřené 6. směně přidáváme posledních sedm bodů a odnášíme si přesvědčivé vítězství 29:2. 

Vstup do turnaje z říše snů. Už během zápasu jsem viděl přicházet Lukáše Weisse, který slíbil, že se na nás přijede podívat. Otevřu telefon a na něm je hromada zpráv od lidí ze SaBaTu, kteří nám na dálku drží palce a fandí, naše výsledky se objevují na klubovém webu a Facebooku, aniž bychom o to někoho museli žádat. Zájem o tenhle turnaj je prostě velký a všem moc děkujeme za tuhle podporu. Posíláme špióna Tomáše skautovat Němce a v krátké pauze odpočíváme. Nálada v týmu je výborná, kluci se udržují v tempu fotbálkem a netrpělivě vyhlíží druhý zápas s Trnava Panthers. Panterky jsou první čistě dívčí tým na SuperCupu. Všechno kolem nich je laděno do růžova, ať už baseballové dresy, tak týmové oblečení. Zápas se vyvíjí v podobném duchu jako s Maďary, holky předvádí odvážný výkon, ale přeci jen na nás herně nestačí. Dobíháme pěti body v každé směně a žádný bod soupeři nepovolujeme. Po pozdravu u domácí mety předvádí Panthers sehrané pokřiky se svými fanoušky, nic si z prohry nedělají a turnaj si užívají. Jejich přístup jak k zápasu, tak k celému víkendu se mi strašně líbil. Na každém kroku se holky usmívaly, rozdávaly samolepky a Horalky, nechávaly si podepsat míčky od trenérů všech týmů a do většinou kluky obsazeného turnaje vnesly takový speciální nádech, prostě víly na Hluboké. Jsem rád za společnou fotku ze hřiště a třeba někdy zase naviděnou.

V další pauze nás čeká slavnostní zahájení. Zkušený tým organizátorů všechno zvládá, takže se daří celý ceremoniál s nástupem všech 24 týmů zvládnout rychle. Slyšíme sliby hráčů i rozhodčích, že vše proběhne v duchu fair play. Při nástupech stojíme mezi Orli Choceň a výběrem Slovenska, kluky z jejich realizačního týmů znám z Rookie Coaches Clinic a několika tréninků Trnava Angels, které jsem navštívil, takže se pokaždé těším, že tam bude čas trochu pokecat. Po nástupu si naši hráči volí svého zástupce na sobotní All Star Game, už v Praze jsme jim avizovali, že výběr bude na nich. Je to jejich zástupce a mají naši plnou důvěru, že zvolí dobře. Rozdáme 13 papírků a za chvíli máme hlasy posbírané. O několik vteřin později gratulujeme Danovi Satranovi, který jasně ve výběru zvítězil a v sobotu večer si pod umělým osvětlením zahraje s těmi nejlepšími desítkami z republiky proti výběru ze zahraničních týmů.

Náročný sobotní program pokračuje dovednostní soutěží Master. SuperCup je specifický v tom, že kromě samotného turnaje se soutěží ve čtyřech baseballových dovednostech: Homerun běh, hod do dálky, odpal ze stativu a týmová souhra infieldu. Stanoví se pořadí týmů v turnaji a Masters a prostým součtem umístění se určí celkové pořadí. Takže pokud zaválíte v turnaji a bouchnete v Masters, nemáte šanci na dobré celkové umístění. Nejprve jdeme házet, nominovaní kluci jdou na hranu svých možností a Dan s výkonem 49,1 m obsazuje celkové 3. místo se ztrátou 1 metru na vítěze. Už na Stříbrňáku jsme šli do rizika a poslali našeho nejrychlejšího běžce na pálku, protože slušný odpal zajistí víc bodů než rychlý běh. Na Kladně nám risk nevyšel, ale tady se Eliáš trefuje a posílá míč ze stativu na velmi slušných 42,6 m. Po něm ale nastupuje Maty Páleník, na nic nečeká a vystřeluje balón ještě o kus dál. Jeho 45,9 m dlouhý odpal nakonec znamená dělené 1. místo. V běhu máme trochu smůlu, nejrychlejší kolečko oběhl Kryštof za velmi slušných 13,5 sekundy, ale nečistě šlápnutou domácí metu mu rozhodčí neuznávají a přidávají penalizaci 5 sekund. Půlka z nás říká, že šlápl, druhá říká, že ne. Bohužel, oba rozhodčí se shodli, a tak s tím nic moc nenaděláme. Kryštofův původní čas by stačil na vynikající 11. místo. Souhra infieldu znamená dvakrát dokola obházet vnitřní pole se dvěma flipy mezi spojkou a 2B. První pokus chceme zajišťovací, kluci to rozjíždí výborně, ale poslední příhoz nám padá a stopky se zastavují na čase 23,4 sekundy. Další dva pokusy jsou ale marné, míček přelétává do zadního pole a pokusy ani nedokončujeme. V tréninku umíme i 18 sekund, ale nervozita na velkém turnaji je znát. Vítězem souhry ale i celého Masters byli němečtí Future Stars, kteří to obházeli za neuvěřitelných 16.7 vteřiny.

A právě největší favorit celého turnaje je náš poslední páteční soupeř. Z tohoto týmu má každý respekt, vítěz posledních ročníků si nicméně v dopoledním zápase vybral slabší chvilku a nečekaně podlehl Arrows Ostrava 3:4. Je jasné, že teď už Němci nic nepodcení a zároveň tento výsledek celou skupinu pořádně zamotá. Začínáme na pálce, dvěma odpaly obsazujeme první a druhou metu. Poté dochází k lehce spornému momentu, který sudí rozhodují v náš prospěch a v nastalém zmatku dobíháme pro 4 body. Docela dobrý začátek. Future Stars však nenechávají nic náhodě a pěti body bez outu otáčí skóre. Ve druhé směně kralují obrany, nám se daří zahrát double play, kdy Dan na spojce tečuje běžce a ještě stíhá hodit na 1B.  V začátku 3. směny se Maty dostává díky erroru soupeře až na třetí metu a Dan ho stahuje pro vyrovnávající bod. Bohužel už žádný další nepřidáme a soupeř si v poklidu doběhne pro dalších 5 bodů. Ani v dalších směnách nám už nepovolí víc než jeden bod, a tak celkové skóre hovoří 12:6 ve prospěch Future Stars. Po zápase si u večeře povídám s managerem německého výběru, jednak opakuje, že si je vědom toho, že tu soupeří německý výběr proti českým klubům (a tak trochu nám všem vzdává holt) a druhak mi říká, že proti Arrows pálili všechno na soupeřovy polaře. To mi pak druhý den potvrzují i kluci z Ostravy.

První den je za námi. Balíme kufry, loučíme se s Lukášem a přijímáme od něj poslední rady a motivace. Přeci jen je on jedním z těch, kteří sem tuhle generaci hráčů pomáhali dostat. Kdyby nám někdo před měsícem řekl, že budeme mít po pátku dvě výhry a slušnou prohru s pozdějším vítězem, tak bych mu nevěřil. Uspáváme děti a probíráme zážitky z celého dne. Večer mi ale přichází nečekaná zpráva „Myslím, že zítra házíš, Jáchym asi poslal dál nějaké bacily“. No nic, ráno moudřejší večera.

V sobotu ráno se zpráva potvrzuje, Honza dnes házet nemůže, tak to bude na mě. Hrajeme od 9:00 a děti už na rozcvičce působí lehce unaveně. Zaspáváme první pole a i díky několika errorům si necháme dát 5 bodů. Musíme to zlomit pálkou, ale nezvládáme víc než tři body. Další pole otočíme rychle bez bodu a na pálce srovnáme stav na 5:5. Zase rychlé 3 outy i díky double play na utržený luft. V dohrávce třetí směny přidáváme dva body, začínáme se pomalu pálkařsky rozjíždět. Soupeř nestačí tečovat dobíhajícího Matěje Lábra na domácí metu. Rozhodčí jasně hlásí „safe“, ale Matěj sportovně přiznává teč a rozhodnutí na domácí metě otáčíme v náš neprospěch, ačkoliv by se nám další body strašně hodily, protože vedeme jen 7:5. Matějovi tleská celé hřiště včetně soupeře. Jeho gesto je později po zásluze odměněno a Máťa za něj získává cenu, která je důležitější než samotné vítězství, cenu Fair Play.  Zápas nicméně nekončí, Arrows se dokážou hecnout a dotáhnout na 7:7. Ani šestá otevřená směna už na výsledku nic nezmění a my víme, že v posledním zápase musíme vyhrát. 

Zápas s Olympií Blansko byl z naší strany asi nejlepší a nejkoukatelnější. V poli neděláme moc chyb a postupně navyšujeme vedení. Utkání se hraje v outfieldu velkého baseballového hřiště na trávě a náš kotel stojí vedle třetí mety za homerunovým plotem, kam padají odpaly místních borců, pokud zrovna neprodávají ve stánku na dětském turnaji. S postupně narůstajícím skóre rodiče fandí víc a víc, někteří lezou na samotný plot, až mám strach, že nám spadnou do hřiště. Pálkařsky se nám daří, v poli hrajeme svou hru. V dohrávce třetí směny Dan téměř atakuje HR plot, a tak se v další směně domlouváme, že by bylo fajn to poslat o metřík dál. První nadhoz si záměrně pouští, ale do druhého švihne. Říká se, že pálkař ihned ví, že odpálil homerun, já ten pocit neznám, ale můžu říct, že nadhazovač to ví taky. Už když byl balón nad mojí hlavou jsem věděl, že je venku. Ta lehkost švihu a čistý zvuk jsou vždy nezapomenutelné, škoda, že nám rozhodčí nedovolil ten míček vzít. Zápas už v poklidu dotáhneme do vítězného konce 12:6 a netrpělivě vyhlížíme další výsledky ve skupině.

Konečná bilance 3-1-1 dává šanci na postup do bojů o SuperCup, ale stejně jsou na tom i Arrows, navíc vzájemný zápas skončil remízou. Nikomu se nechce zjišťovat a počítat, jak to vlastně je. Jednou slyším, že jsme druzí, pak zase třetí. Tak čekáme. Najednou vidím Páju, jednu z maminek, jak běží od oficiální tabule a v nadšení ječí Sabaaaaaat. Je to jasný, postupujeme ze druhého místa díky TQB (Team Quality Balance), který se musel počítat ze všech zápasů ve skupině právě kvůli té remíze s Arrows. Zpětně si říkám, že jsem rád, že mě naše děti několikrát v zápasech s Maďary a Panthers neposlechly a jen kolem mě u třetí mety prosvištěly pro další bod.  Takže nás čeká další zápas ještě v sobotu. Do horního pavouka postoupily kromě Future Stars už jen české týmy, tři z Moravy a čtyři z Čech, to je skvělé. 

Od 15:30 tak nastupujeme k šestému zápasu na turnaji, tentokrát nás čekají staří známí z Kladna. Rychle prohráváme 0:3, ale do konce čtvrté směny se nám podaří srovnat na 3:3. Miners nicméně v následujícím inningu odskakují o 2 body a my víme, že na poslední pálce to musíme otočit. To se bohužel nedaří a Kladno už ani nemusí chodit pálit. Těsná prohra 3:5, prostě byl soupeř dneska o chlup lepší. Ráno si to tedy rozdáme o 7. místo s Tempem.

Sobotní večer je tradičně věnovaný All Star Game, 12 dětí z českých týmů odehraje utkání na 6 směn s výběrem 12 dětí poskládaných ze zahraničních účastníků. Český tým coachuje trenér mužské reprezentace Pavel Chadim a samotný zápas se hraje za umělého osvětlení, což zápasu dodává ještě speciálnější atmosféru. Slavnostní nadhoz chytá Dan Vavruša (a chytil ho). Děti na hřišti předvádí neskutečnou hru, je možná škoda, že pro kategorii U10 neexistuje coachballové mistrovství světa, nebo alespoň Evropy, protože tohle je snad ten nejkoukatelnější baseball, kdy každý start na pálce končí nějakou akcí v poli. Dan, náš vyslanec do ASG, se mezi silnou konkurencí neztratil. Několikrát bodoval a v poli na kopci měl několik zákroku. Po zápase následuje velký ohňostroj a diskotéka mezi metama, kde se mísí hráči i rodiče ze všech týmů. Kolem jedenácté dorážíme do campu a víme, že za několik málo hodin už musíme být zase na hřišti.

V posledním zápase turnaje jdeme na Tempo, se kterým jsme loni v U9 odehráli dva smolné zápasy. Nejprve květnová prohra v extra inningu v domácím ČBP o bronzovou medaili, pak zářijová porážka o bod ve ¼ finále MČR právě zde na Hluboké. Už to prostě musíme zlomit. Navíc Honza je zpátky na kopci, a to nám dodává potřebný klid. Tempu během zápasu dovolíme jen jeden bod až v poslední směně, zatímco my v úvodu utkání dobíháme pravidelně pro pár bodíků v každém inningu. Na tribunách panuje uvolněná atmosféra, rodiče fandí společným pokřikem „Praha, Praha“ a užívají si posledních momentů vydařeného turnaje. Tempo tentokrát porážíme 10:1 a zajišťujeme si 7. místo v turnaji.

Během závěrečného ceremoniálu je oceněn Dan Satran jako MVP celého turnaje a Máťa Lábr již zmíněnou cenou Fair play. SuperCup končí, vše, co jsem o něm slyšel je pravda, výjimečný turnaj s jedinečnou a nezapomenutelnou atmosférou. Děkuju pořadatelům, rodičům, celému našemu realizačnímu týmu a hlavně těm našim 13 borcům, kteří se prali o nejlepší výsledek do posledního outu ať už na hřišti nebo v dugoutu, kde podporovali svoje kamarády. V týmu bylo 6 dětí, kteří mají šanci se sem za rok vrátit a užít si tuhle pecku ještě jednou.

Díky všem, Zdeněk Rázek

Výsledky ve skupině

SaBaT Praha vs. Maďarsko 29:2

Slovakia Panthers vs SaBaT Praha 0:25

SaBaT Praha vs. Future Stars 6:12

Arrows Ostrava vs. SaBaT Praha 7:7

Olympia Blansko vs. SaBaT Praha 6:12

Výsledky Play-off SuperCup

SaBaT Praha vs. Miners Kladno 3:5

Tempo Praha vs. SaBaT Praha 1:10

Umístění v turnaji

Coach pitch turnaj, 7. místo

Masters, 7. místo

SuperCup, 7. místo

Individuální ceny

Master hod, Dan Satran, 3. místo

Masters odpal, Maty Páleník, dělené 1. místo

MVP turnaje, Dan Satran

Cena Fair Play, Máťa Lábr

Foto Ondra Besperát